Hlavička 3
MB - VB | 7.5.2012 12:00

Vracím se sem jako domů… Rozhovor s liechtensteinským princem Constantinem...

Autor: MB - VB | Fotografie z: footballismore.or...gsrat.html

Vracím se sem jako domů… Rozhovor s liechtensteinským princem Constantinem...

 

Rozhovor s princem Constantinem von und zu Liechtenstein při příležitosti jeho návštěvy v Brně.

 

 

 

Co pro vás vlastně znamená Jižní Morava?

Z historického hlediska je moje rodina s tímto regionem velmi spojená, žili jsme tady 700 let. Osobně jsem na Moravě byl poprvé tuším roku 1985, na rodinném výletě s rodiči a bratry a sestrou. Od té doby se sem vracel, sice ne úplně pravidelně, ale snažím se co nejčastěji. Na každém kroku tady vidím stopy, které moje rodina v historii zanechala. Takže je mi Morava blízká.

 

Historicky vzato se vlastně tak trochu vracíte domů...

To je pravda. Ve skutečnosti Liechtensteinové žili daleko déle tady než v Lichtenštejnsku. V Lichtenštejnsku vlastně žijeme až od roku 1938. Zato v tomto regionu žili Liechtensteinové 700 let.

 

Je pravda, že česká historie je v mnoha ohledech i historií Vaší rodiny. Co pro vás znamenají roky jako 1918, 1938, 1945?

Osobně s nimi samozřejmě nemám spojené žádné osobní vzpomínky. Obecně můžu říct jen to, že roky 1919, 1938 a 1945 pro naši rodinu nebyly příznivé. Úplně něco jiného to však bylo pro mého dědečka, který tady žil a měl k tomuto regionu velmi silné osobní vazby.

 

V roce 1945 byl váš majetek vyvlastněn na základě Benešových dekretů. Zatím se vám však nepodařilo jej získat zpátky, přestože v České republice případy prolomení Benešových dekretů existují (např. Havlovi nebo Schwarzenberg, Pezoldová)...

Tenhle příběh pro nás ještě neskončil. Je to však potřeba vnímat reálně a osobně si myslím, že není moc pravděpodobné, že by se nám podařilo získat veškeré konfiskované majetky. U Schwarzenberga je situace jiná, jeho majetek byl zabaven v roce 1948. Zatímco na nás se vztahují Benešovy dekrety a není moc případů, kdy by proti nim někdo uspěl. Pro nás je důležité, že se zvyšuje povědomí o celém případu, že se o něm diskutuje. Je dobře, že se před pár lety obnovily diplomatické vztahy mezi Lichtenštejnskem a Českou republikou, Uvidíme, co přinese budoucnost.

 

I v této zemi v poslední době rostou monarchistické tendence. Vy máte s tímto uspořádáním rozsáhlé zkušenosti, koneckonců Váš otec není jen symbolickou figurkou, ale má i určité pravomoci. V čem vy spatřujete hlavní výhody monarchie?

Monarchie má jednu velkou výhodu – dlouhodobou perspektivu. V demokratickém systému plánujete na čtyři roky dopředu. Takže politici přemýšlí jen na krátkou dobu dopředu. V monarchii můžeme prosazovat to, co je pro zemi dobré z dlouhodobého hlediska. V Lichtenštejnsku se nám podařilo dosáhnout rovnováhy. Máme dualistický systém, na jedné straně monarcha, na druhé straně lid zastoupený parlamentem, který má svá práva. V Lichtenštejnsku se to osvědčilo. Netvrdím, že by to tak mělo fungovat všude, ale v Lichtenštejnsku to tak funguje. Monarchie má každopádně řadu výhod.

 

Jaké má naopak výhody demokracie – v porovnání s monarchií?

Samozřejmě i monarchie má svá rizika. Když se moci ujme nezodpovědný despota, celý ten systém se může obrátit vzhůru nohama, což zemi škodí. V Lichtenštejnsku to máme tak, že lidé mohou volit, jestli chtějí i nadále monarchii, nebo ne. Mají ústavou zaručené právo se rozhodnout, v referendu. To dává monarchii legitimitu. Když už ji lidé nebudou chtít, mohou volit proti ní.

 

Lichtenštejnské knížectví je velmi malá země, ale podařilo se jí získat mezinárodní uznání. Jak se vám to vlastně povedlo?

Jedním z důvodů je naše stabilita. Posledních 60, 70 let jsme stabilní. Roli hrají i ekonomické výsledky, které Lichtenštejnskou má. Vždycky jsme měli velmi liberální ekonomický systém, nízké daně. Naše ekonomické výsledky nám může spousta zemí závidět. Když jste takhle malá země, musí vaše firmy obstát v mezinárodní konkurenci. A to se od začátku dařilo, firmy jako Hilti nebo Hilcona mohou se svými výrobky uspět mezinárodně, protože domácí trh je prostě příliš malý. Díky tomu celá ekonomika dobře funguje, což nám ostatní země mohou závidět.

 

Když se podíváte na EU, nepřipadá vám, že je to vlastně jen způsob, jak zaplnit určité vakuum, které vzniklo rozpadem starých monarchií v roce 1918?

Evropské společenství uhlí a oceli coby předchůdce EU v podstatě vzniklo v reakci na hrozné události druhé světové války. Jako organizace, jejichž členové chtěli mít kontrolu nad ocelářským průmyslem, aby mohli zabránit válce. Teď jde samozřejmě o mnohem větší útvar. Máme nové členy a někteří z členů jsou problematičtí, například Řecko. Tím hlavním úkolem pro Evropskou unii tak v následujících letech bude dostat situaci v těchto zemích pod kontrolu a najít cestu k jejich finanční stabilitě.

 

Má podle vás EU šanci přežít?

Podle mě ano. Šanci přežít určitě má. Bude třeba se vrátit k hlavním společným východiskům. Evropa potřebuje především silné politické vůdce. Pokud budou evropští vůdci lidmi na svém místě, pak věřím, že Evropa má budoucnost. Ta myšlenka je správná, ale měli bychom se zaměřit na důležité věci a nesnažit se o tak velké regulace, to je chyba.

 

Aristokracie bývala v historii často pokládána za viníka většiny problémů. Jak je to dnes?

Jako člen aristokratické rodiny máte určitou odpovědnost i k odkazu vašich předků. To nedává moc prostoru pro kritiku. Je třeba mít zodpovědnost k tomu, co děláte. Pokud se budete hlavně předvádět v bulváru nebo nebudete plnit své povinnosti, pak si možná kritiku vysloužit můžete. Je to podobné jako s tou Evropskou unií, důležité je být vůdcem, člověkem na svém místě. Dodržovat morální pravidla, i ve vztahu k rodině. Potom vlastně není důvod, aby vám někdo něco vytýkal.

 

 

 

 

Kdo jsou Liechtensteinové?

Princ Constantin von und zu Liechtenstein je třetím ze čtyř dětí knížecího páru. Vystudoval práva na Salcburské univerzitě, věnoval se financím a investicím a v současnosti má na starosti správu majetku Liechtensteinů v Rakousku.

V současnosti je hlavou Lichtenštejnského knížectví Hans Adam II. Už před lety však většinu jeho výkonných pravomocí převzal korunní princ Alois.

 

Liechtensteinové odvozují název svého rodu od zámku Liechtenstein jižně od Vídně. První významné panství však rodina získala ve 13. století. Tehdy dal Přemysl Otakar II. Jindřichu I. panství okolo Mikulova. V průběhu let se potom Liechtensteinům podařilo získat další statky, včetně Lednice a Valtic.

K významným panovníkům patřil Karel z Lichtenštejnu. Dodneška je známý tím, že v době českého stavovského povstání stál na straně císaře Ferdinanda II. Stal se také členem finančního konsorcia, které razilo znehodnocenou tzv. "dlouhou" minci s vysokým obsahem mědi, což způsobilo devalvaci měny. Za tyto mince pak členové konsorcia levně nakupovali zkonfiskované statky v českých zemích. V důsledku ražby dlouhé mince tehdy zdevalvovala měna a roku 1623 došlo ke státnímu bankrotu. Situace, která nám dnes připadá trochu povědomá, bývá Liechtensteinům dodnes vyčítána. Na událostech se však vedle Karla z Lichtenštejnu podíleli především Albrecht z Valdštejna a židovský bankéř Jakob Baševi. O tom, kdo měl z celé akce největší zisk, se dnes pouze spekuluje, faktem ale je, že se pánové nerozešli v dobrém a Liechtenstein s Valdštejnem od Baševiho marně žádali záhadně ztracené zlato a stříbro.

Před 1. světovou válkou měli Liechtensteinové na Moravě i v Čechách rozsáhlé majetky. Vedle Lednice a Valtic to byly například Bučovice, Plumlov, Lanškroun, Zábřeh, Krnov, Opava, Uhříněves... Ve 20. století přišli Liechtensteinové o svůj majetek několikrát. V roce 1919 jim významnou část majetku ukrojila Pozemková reforma. V roce 1938 byli Liechtenstejnové nuceni stáhnout se do Vadúzu. V roce 1945 byl zbylý majetek Liechtensteinů na území Československa vyvlastněn na základě tzv. Benešových dekretů. Liechtensteinové byli prohlášeni za Němce, protože se v roce 1933 přihlásili k německé národnosti (stát jim tehdy neumožnil přihlásit se k národnosti lichtenštejnské). Opakované stížnosti proti tomuto rozhodnutí neuspěly, protože "každý přeci ví, že Liechtensteinové jsou Němci."

V současnosti stále trvají spory, v nichž se Liechtensteinové snaží získat alespoň část rodového majetku zpět. Současně začali investovat do oprav některých historických staveb Liechtensteinů v regionu (např. oprava liechtensteinské hrobky ve Vranově). Případné odpůrce navrácení majetků ujišťují, že na Jižní Moravě rozhodně nevznikne Lichtenštejnské knížectví. (Čímž ovšem ne všechny potěšili. ) V roce 2009 obnovili Liechtensteinové diplomatické styly s Českou republikou a rodina Liechtenstejnů spolupracuje s Jihomoravským krajem.

Diskuze


Nový příspěvek

14.6.2012 21:50 Synek
Tak jsem byl zrevidovat majek, pěkně mi o něj pečujte.
Copyright 2005-2014 Moderní Brno