36%Náměstí Svobody
Náměstí Svobody je pokládáno za skutečné centrum Brna, i když v historii úplně v centru nebylo.
První zmínky o náměstí se objevují ve 13. století. Tehdy bylo náměstí nazýváno Dolní trh. V těchto místech původně byla trhová ves obývaná cizinci z románských zemí. Už tehdy byl na náměstí vodní prvek - ovšem nikoliv kašna, ale městský potok, který tekl směrem na současnou ulici Kobližnou.
Již ve 13. století byl na náměstí přistavěn kostel sv. Mikuláše, městská váha a budova městské stráže. Celý komplex pak byl v 18. století barokně přestavěn. Kostel sv. Mikuláše byl nakonec prohlášen za přebytečný a roku 1869 zbourán. Dnes je jeho půdorys na náměstí označen zlatou linkou, která však není moc vidět, takže lze říct, že z kostela skutečně téměř nic viditelného nezbylo.
Likvidace 600 let starého kostela byla z historického hlediska smutnou událostí, na druhou stranu údajně "uvolnila prostor" a umožnila náměstí Svobody stát se jedním z velikostně dominantních náměstí ve městě. Od té doby o něj byl značný zájem a v každé historicko-umělecko-architektonické epoše tu něco nového zajímavého přibylo a něco starého zajímavého ubylo.
Náměstí Svobody mělo v historii různá jména, od politicky univerzálního Dolního trhu, přes Velké náměstí, po náměstí císaře Františka Josefa. Náměstím Svobody se stalo v roce 1918, ale název na první pokus vydržel pouze do roku 1939, kdy se nakrátko přejmenovalo na náměstí Adolfa Hitlera, ale od té doby již politika v názvu nemá, s výjimkou minulého primátora a současného senátora Svobody, což je ale opravdu jen shoda jmen...
Náměstí Svobody zůstává v očích většiny Brňanů historickou oblastí, pravdou však je, že většina domů pochází z minulého či předminulého století a dech dávné minulosti může návštěvníka ovanout maximálně při architektonických průzkumech podzemí. Na náměstí vedle sebe poklidně existují moderní funkcionalistické domy, historizující měšťanské stavby z počátku 20. století, paláce z dob průmyslové revoluce i pozdně středověké stavby. V zásadě to nikomu moc nevadí, i když každý další nový architektonický počin je ostře sledován a v každé době vyvolá vlnu upřímného zděšení.
Zajímavé stavby
Dům pánů z Lipé
Dům pánů z Lipé ve skutečnosti není skutečným domem pánů z Lipé. Jde o renesanční měšťanský palác, postavený až na konci 16. století, patrně Kryštofem Schwarzem, na místě původní zástavby, která po krátkou dobu pánům z Lipé patřila. Od doby svého vzniku byl mnohokrát přestavován, typická úprava fasády je až z roku 1940. K nejznámějším majitelům domu patřil Raduit de Souches, velitel obrany města Brna za třicetileté války.
Dům pánů z Lipé byl zakoupen firmou UNISTAV a v roce 2001 nákladně zrekonstruován. Dnes patří firmě Student agency.
Mnozí obyvatelé města jej pokládají za dokonale zachovalý historický objekt. Minimálně Whisky Shop, Galerie, prodejna pomůcek pro břišní tance, výtah ani toalety však téměř jistě původní nejsou... V Domě pánů z Lipé lze navštívit také vyhlídkovou terasu, a to za lidových deset korun.
Kleinův palác
Původní zástavba se datuje až do 14. století, do současné podoby byl dům přestavěn v polovině 19. století architekty Hansenem a Försterem. Tehdy patřil Franzi Kleinovi, majiteli železáren v Sobotíně. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 1997 a patří k těm zdařilejším. Na jeho fasádě jsou zajímavé litinové prvky a v přízemí lze zakoupit servis Moser...
Dům U čtyř mamlasů
Nájemní dům byl postaven roku 1902 pro Nadaci V. Gerstbauera. Prudce elegantní mamlasové jsou z dílny brněnského sochaře A. Tomoly. Již v době svého vzniku byli mamlasové často kritizováni. Za sto let však oko přivykne, a tak jsou dnes oblíbeným brněnským artefaktem, stejně jako cukrárna umístěná v domě, která však má k vídeňskému Sacheru smutně daleko, a to jak architektonicky, tak i gastronomicky.
Palác OMEGA
Nejnovější stavba, z dílny architektů Kuby a Pilaře. Mimochodem, investorem byla firma Amadeus Real, a.s. a celá stavba se také původně měla jmenovat Amadeus.
Na místě OMEGy stál původně Dům nábytku. Ten byl postaven roku 1933, silně poškozen bombardováním v roce 1944, a aby se to dobře pamatovalo, byl slavnostě zbourán v roce 1988. Od té doby zela na místě stavby proluka. O tom, jaká stavba ji zaplní, rozhodla architektonická soutěž. Za její výsledek byla brněnská radnice často kritizována, radní a zastupitelé se však hájili, že jsou v celé věci nevinně, protože rozhodla nezávislá komise architektů.
Někteří architekti jsou z moderního vzhledu nadšeni, jiní méně. Veřejnost, pravda, toužila spíše po nějaké historizující stavbě, ale palác Omega je prý osobitou a výraznou ukázkou soudobé architektury. Je pravda, že představa náměstí Svobody jako historického jádra města je trochu zcestným stereotypem. A je také pravda, že v ostré konkurenci paláce Rozkvět a také budovy Komerční banky, není OMEGA zdalena tak děsivou a násilnou stavbou, jak se může na první pohled zdát.
Na druhou stranu, dokonce i Greta Tugendhatová hovořila o tom, jak jí již na konci 20. let minulého století vysvětlil van der Rohe, že zvláště v jednoduché architektuře bez ornamentů je důležité nezanedbat kvalitu materiálů. Odstrašujícím příkladem mohla být většina corbusierovských funkcionalistických staveb a koneckonců i brněnská sídliště. Realizátoři paláce Omega se však poučit nedali. A tak i ti, kterým se nejmladší stavba na náměstí Svobody v zásadě líbí, musejí uznat, že nepříliš kvalitní materiály a celkově ukoptěně působící detaily k vyznění paláce OMEGA rozhodně nepřispívají. A i člověka málo zaměřeného na detail mohou rušit nápisy tipu "Drogerie" , "Sleva" nebo "Těhotenská móda" , které vévodí proskleným plochám.
Palác Rozkvět
Postaven v roce 1950, v roce 1975 přejmenován na Prior, což mu ale moc nepomohlo. Silně modernistická stavba, jež v současnosti vypadá jako obří reklama na horizontální žaluzie, trůní mezi Kleinovým palácem a Domem pánů z Lipé. Do současné podoby byl zrekonstruován za přispění rakouského investora. Jen díky paláci Rozkvět se na náměstí Svobody mohl vyskytnout pokrokový supermarket Albert, který drží ceny při zemi, a v přízemním hračkářství lze koupit vše pro děcko, dokonce i razítka s Ferdou a broukem Pytlíkem.
Komerční Banka
Výrazná funkcionalistická budova vznikla na místě Kounicova paláce v roce 1930. Jména architektů Wiesnera a Fuchse dávala naději na zajímavou stavbu, konečné vyznění paláce však není tak přesvědčivé, částečně jistě díky pozdějším úpravám. Odvážní návštěvníci Komerční banky se mohou pokochat například skvělým šedým schodištěm z keramických dlaždic, které evokují optimistická devadesátá léta minulého století. V paláci je i podchod, kterým se lze dostat na ulici Veselou. V podchodu jsou zajímavá svítidla, která nápadně připomínají světla v ložnici vily Tugendhat. Tady však podobnost s architektonickým skvostem končí.
Morový sloup
Podle radničního průzkumu veřejného mínění jde o nejoblíbenější stavbu na náměstí. Byl postaven v 17. století podle návrhu Jana Křtitele Erny. Na Morovém sloupu lze nalézt sochy světců z dílny Jana Kašpara Pröbstla, Ferdinanda Pfandlera, Bartoloměje Rabensteinera a Baltazara Frobela. Vedle sv. Rosalie, sv. Rocha, sv. Františka Xaverského, sv. Šebestiána sloupu vévodí Pfandlerova socha panny Marie. Morový sloup je celý zrekonstruovaný, a tak ani panna Marie už není původní, ale jde o výdusek z umělého kamene.
Radní z minulé vládnoucí koalice se o rekonstrukci sloupu a sochu panny Marie dlouho přeli, a ani dnes, kdy už na radnici dávno nejsou, s nemohou shodnout, zda výdusek je dílo srovnatelné estetické hodnoty, plnící dobře svůj účel, či pouhá trapná atrapa.
Kašna
Kašna na náměstí svobody pochází z roku 2006. Tento vodní prvek stál 30 miliónů korun a pod povrchem náměstí je ukryta složitá strojovna velikosti rodinného domku, která kašnu obsluhuje. Nápad umístit na náměstí vodní prvek byl veskrze bohulibý, celkové vyznění je přijímáno s rozpaky. Kašna působí lehce průmyslovým dojmem, zvlášť, když zrovna poklesne tlak vody. Na soklu lze najít verše Jana Skácela, ale ostuda, která poetickou výzdobu kašny provázela, měla blíž k hodně drsné próze.
Rekonstrukce v roce 2006
O rekonstrukci náměstí Svobody bylo řečeno a napsáno mnoho. Poslední zprávou je, že rekonstrukci se dostalo ocenění Stavba Jihomoravského kraje za rok 2006. Cena byla udílena v dubnu, ale zdá se, že to není apríl a celou věc je proto třeba brát vážně.
Rozpočet celé stavby byl stanoven na 180 miliónů a hned v okamžiku schválení se po Brně nesly panické hlasy, že jde spíše o předvolební tah ze strany koalice. Faktem ale je, že rekonstrukci náměstí Svobody se vedení města (minulé, předminulé...) věnovalo plných devět let, než došlo k nezbytnému konsensu
Rekonstrukce náměstí byla relativně dobře technicky i logisticky připravena, fatálně však selhala architektonická a estetická stránka věci. Zodpovědnost si mezi sebou přehazují autoři, památkáři i město... Většina lidí na náměstí postrádá více zeleně a ani dlažba z mrákotínské žuly na živém dojmu náměstí nepřidá, a to i přesto, že lehce ledabylá údržba osvěžuje fádní dlaždice veselými skvrnami různého, především biologického, původu a také uměleckou žvýkačkovou mozaikou.
V listopadu se primátor Onderka nechal slyšet, že náměstí vypadá jako letištní plocha a rozhodně tomu nepomohou jen nějaké květiny v květináčích a odpadkové koše, které slibovalo předchozí vedení města. V dubnu se současná vládnoucí koalice rozhodla investovat do dotvoření náměstí 500 000 korun, které mají padnout převážně na květinovou výzdobu. Zní to v podstatě jako dobrá zpráva, které navíc lze věřit, protože náměstí Svobody bude jedním z míst, která navštíví prezidenti v rámci svého brněnského setkání, a tak jeho výzdobu nelze zanedbat. Horší je, že za 500 000 korun lze pořídit pouze 30 květináčů, a je otázkou, zda to bude stačit. A tak nezbývá, než doufat, že celkový dojem vylepší ještě plánovaných 7 odpadkových košů navíc, případně, že další drobné nedostatky náměstí zastíní aplaudující dav.
V dohledné době (ale patrně až po prezidentech) se mají na náměstí objevit další oživení. Spekuluje se o mobilních bronzových sochách, dalších lavičkách, hodinách, případně i výsadbě dalších stromů nebo stavbě veřejných toalet.
Faktem zůstává, že i když rekonstrukce náměstí představuje výrazný posun od původní asfaltové plochy a z hlediska funkce je asi účelná, lze si stále jen stěží představit, jak se z náměstí stává místo, kde lidé rádi tráví svůj volný čas. Nedostatek zeleni je v této souvislosti jistě zásadním problémem. Na dojmu ale nepřidá také celkově průchozí charakter celého náměstí, který ještě umocňuje "nouzový" či "přechodný" provoz tramvaje č.4... Náměstí lehce profukuje, schází mu intimní zákoutí. Kdo ví, zda jednou přeci jen nedojde k realizaci některého z opravdu revolučních návrhů, např. požadavků architekta Petra Hurníka na zazdění ulice Rašínovy. Koneckonců, studenti architektury se o to zrovna v těchto dnech pokoušejí aspoň na přechodnou dobu, pomocí potěmkinovských plátěných plachet...
A místo úplného závěru několik fotografií...
Detail albertovské scenérie před obchodním domem Rozkvět, zvaným Prior...
Křesla před palácem Omega, jež jsou ze stoprocentního omyvatelného plastu, podobně jako větší část interiéru stavby...
Telefonní budky. Sice nepříliš vkusné, ale zato dokonale sladěné. (Za povšimnutí jistě stojí, že pro správně vybarvené vozy na náměstí neplatí zákaz parkování...)
Ulice Rašínova. Zajišťuje průjezd tramvají a taky pěkně profukuje. Že by náměstí Svobody, ale i Jakubovi pomohlo, kdyby ji zazdili?
Detail kašny. Příznačný...
Docela hezky spravený dům v ústí ulice České. Uvnitř obchod s pokrokovou polskou módou. A nad střechou pozdrav ze Zlína...
Další průhled do ulice Česká, spíše pro pamětníky. V místě dnešního KFC a H&M ještě v 90. letech sídlila populární vývařovna Sputnik, jejíž zrušení patří k největším ztrátám města.
Dlažba z opravdické mrákotínské žuly. A opravdické skvrny.
Decentní pítko vypadá částečně jako výhřez kanálu, a částečně jako zmenšenina kašny. Ale na funkci to nemá vliv.
Náměstí Svobody patří k nejlukrativnějším místům ve městě. Ani kousek prodejní plochy proto nesmí přijít nazmar. Nebo že by přece jen?
Pohled do ulice Masarykovy. V Černém tulipánu je stylově květinářství. Neprodávají tam však tulipány, ale růže, orchideje a zasklené sušené tarantule v dřevěném rámečku.
Současné sídlo vynikající prodejny New Yorker, pro mladé, co ještě moc dobře nevidí a nedbají na detail. V roce 1997 se při rekonstrukci propadlo pět pater domu a pohřbilo pět dělníků a dosud se údajně přesně neví, proč.
Podle tvrzení Magistrátu bude na náměstí Svobody přibývat odpadkových košů. Zde malá ukázka, že to ne vždy musí být dobrá zpráva:
Na závěr důkaz, že i na náměstí Svobody se někteří obyvatelé mohou cítit jako doma...
... včetně maskota celého cyklu...
Příště Vás čeká další podtéma - Brněnská přehrada.
